Pixa
Dnes se musíme dostat z Prahy až do města Jeruzalém. Takže byl vstávání ve tři hodiny zrovna nepotěšilo, ale vykopal jsem se celkem rychle, skáknul jsem nahoru pro tátu a vyrazili jsme vyzvednout Tomáše, Andreu a nakonec i Honzu, kterého jsme chvíli hledali po nábřeží.
Let samotnej pak byl celkem rychlej, teda aspoň pro mě, jelikož jsem vyhrál bingo – sedadla vedle mě byla volná a tak jsem se mohl vesele natáhnout a prospat většinu letů.
Nad Izraelským území, se musíte opravdu připoutat a nesmíte na záchod, což celkem všichni chápali, teda až na jedince s jarmulkama na hlavě, což bylo trochu paradoxni…
Obávané výslechy na letišti se nakonec nekonaly a celníci se omezili jen na několik běžných otázek, jako kam jedem, co je účel naší cesty a kdy chceme vysmahnout z jejich země. Na všechno jsme zřejmě odpovědli správně a tak jsme se všichni za pět minut sešli za celní kontrolou s modrou vízovou kartou, kterou Honza dokázal během pěti minut ztratit, takže se pak celej den deprimoval s tím, co se stane, až ho budou chtít lustrovat vojáci na nějakém checkpointu.
Cesta do města Jeruzalém
Po celníci nás čekal další bojový úkol a to najít autobus, který jede do Jeruzaléma. Problém byl v tom, že nám taxikáři tvrdili, že přímo nic nejezdí a že nás můžou svést za 64 šekelů (1 šekel = 6 Kč) na hlavu do Jeruzaléma jen oni. Tomu Honza nevěřil, jelikož na netu předem, našel, že se dá jet za 25 šekelů autobusem a tak začlo hledání autbusové zastávky. To nám zabralo asi hodinu času, kdy jsme si minimálně jednou obešli celé parkoviště, než jsme nabrali ten správný směr a našli zastávku.
Poté už jsme se vídali na cestu do Jeruzaléma, krajina je tu v tyto měsíce sice zarostlá zelení, ale všude z ní vyčuhuje kamenné podloží, které se skrývá jen pár desítek centimetrů pod povrchem.
Jeruzalém
V Jeruzalému jsme pak nasedli na tramvaj a hned jsme porušili místní pravidla, jelikož jsme si tvrďácký nekoupili lístek a jeli na černo 😀 Nikdo nás naštěstí nechytnul a ani nezastřelil a tak jsme se dokodrcali do našeho ubytování.
Ubytování samotné vypadá celkem útulně, což jindy vystihuje něco, kde vám nevadí strávit nějaký čas a případně tam přespat. Bohužel pokud z útulnosti pro vás vyplývá, že by jste se dva kluci měli vyspat na gauči sotva pro jednoho, tak už to není tak příjemný pocit… Takže dneska budu spát na punkáče na koberci, přej by nám ale zejtra měli přinést další postel, a nebo si mužem připlatit 50 dolarů na noc za lepší ubytování, což teda fakt nechceme.
Jídlo a trh
Každopádně jsme to v ten okamžik moc neřešili a vydali jsme se do města. Navštívili jsme místní trh, kde jsme pokoupili věci do snídaně, a zašli jsme si na celkem drahej oběd. Což jsme si nakonec slíbili, že příště budem jíst radši na ulici, pač ryba pro jednoho nás vyšla cca na 500 Kč… Bohužel stejně tak drahý tu je i alkohol a tak jsme si odřekli flašku vína za 600 Kč (to byla ta nejlacinější) jo budou to tu krušné večery bez alkoholu…
Trh obecně je jinak taková umírněná podoba, klasických suku v arabském světě, najdete tu úplně vše. Trh až do zavíračky pulzuje životem spěchajících lidí, kteří ochutnávají, pokřikují a vyjednávají o ceně.
Jeruzalém – staré město
Z trhu jsme vyrazili nakonec na prohlídku starého města, kde se nacházely asi veškeré body našeho zájmu, přes Davidovu bránu jsme se dostali do arménské čtvrti, kde jsme našli úžasnou vyhlídku na židovský hřbitov, který jsme zastihli zrovna při západu slunce.
Tam jsme chvíli blbli s fotkama a já si sednul na hradby a zadíval se do údolí a uvědomil jsem si, že se mi tady líbí. Město je propojení všech možných kultur a odevšad na vás dýchá historie, ta je ale také protkána moderním světem. Tramvaje jsou vkusně začleněny do města a nové obchody jsou postaveny ve stejném stylu jako historické budovy.
Co je naopak divné jsou vojáci a další izraelité s kvérama, takže to je jako kdyby jste se probudili do postapokalyptického filmu, kde každý musí mít zbraň, jinak nepřežije. Což nevím jestli mě víc děsí, nebo mi to přijde zajímavé. Každopádně nikde jinde asi neuvidíte rastafariána se samopalem a stejně tak vás překvapí člověk venčící štěně s flintou na rameni, či pohledné holky, které místo kabelky maj nejnovější typ útočné pušky. Bejt tu dýl, tak bych si taky jednu pořídil abych byl „in“
Zeď Nářků
Každopádně nebyl čas lelkovat, páč už slunce zapadlo a tak jsme se vydali ke zdi nářků, což je další hit města Jeruzalém. Cesta vedla přes změť zajímavých arabských uliček, které voněly a lákaly svým ponurým osvětlení. Nakonec jsme se dostali na vyhlídku, kde jsme pozorovali židy, jak stojí fronty, aby se dostali ke zdi, a recitovali modlitby v rytmu škubavých záchvěvů svého těla, které působilo komicky. Nakonec jsme sešli až přímo k nim, kam jsme se však museli dostat přes osobní prohlídky a průchody detektorem kovů.
Chvíli jsme je zase pozorovali, ale nakonec jsme se mezi ně nemíchali s tím, že ke zdi půjdeme i zítra. Dnes večer totiž mají židé šábes a tak tu bylo celkem narváno. Potom jsme to stočili zase přes arabskou čtvrť, která jediná na šábes asi funguje a pomalu jsme si to štrádovali zpátky k ubytování.
Na pokoji Honza odpad a usnul, a tak jsme zkusili s Tomášem a Andreou hrát karty, ale bez alkoholu nás to moc nebavilo a tak to nakonec zatáhli a šli spát. Teď je půl desáté místního času (o hodinu víc než v CR) a nezbejvá mi asi nic jiného než jít spát :/ No za to je to aspoň poprvé, kdy nějakej příspěvek na tenhle blog dám dřív než v 1 ráno…
Druhý den ve městě Jeruzalém
Ráno moji spoluputovníci nějak nevstávali a to jsem se večer bál, že budu poslední, kdo bude chtít vstát, nicméně kobercové lože, není zrovna jako spát v Hiltonu a tak jsem už kolem sedmé vstal a než se všichni vykopali z pelechu, tak už jsem byl i po snídani…
Někdy po deváté jsme vyrazili konečně do starého města Jeruzalém a jako první zastávku jsme zvolili malý arménský kostel, který si přál vidět Honza. Když jsme k němu spletitými trhovými uličkami (Kde jsme hodně očumovali) dorazili a vstoupili do dveří, tak nás zarazil arménský kněz s tím, že už je bohužel zavřeno. Honza to však nějak se svojí vyřídilkou ukecal a celé si to prošel a my ostatní čekali před vchodem než se vrátí. Po tomto arménském kostelů jsme se vydali přes trhy k místu, kde byl prý pohřbený Ježíš.
Hrob Ježíše a matky boží
Toto místo je ve skutečnosti ohromný kostel, či svatyně s několika nesourodými sály. Středobodem je však asi kupolovitá místnost, ve které je uprostřed svatostánek, kde leží hrobka Ježíše (prázdná pro informaci) a táhne se k ní velká fronta lidí, kteří se zde chtějí pomodlit. Samozřejmě jsme si jí taky vyčkali, abychom mohli uctít památku vrchní desky od hrobu Ježíše a tak když jsme se k němu přes dav dostali, tak jsme po vzoru lidí před námi neohrabaně předstírali modlení. Kostel byl jinak impozantní a rozhodně stojí za to ho vidět. Na druhou stranu když dorazíte na místo tak vám hned nedojde jeho důležitost, protože tu z nějakého důvodu nestojí ani jeden voják a nikde není jedinej nápis :).
Po hrobu Ježíše, bylo logické navštívit i jeho matku, když už jsme jejímu synovi sahali na příklopovou desku, a tak jsme se vydali na místo, kde spočinula jediná žena, která dokázala počít dítě bez poskvrny a na svět přivedla syna (nebo ho aspoň adoptovala), kterej takřka změnil svět.
Její hrob se situačně nachází za hradbami města a okolo něj byl vybudován další kostel. Toto místo je však o dost skromnější v porovnání s předchozím. Moc času jsem tam ale nestrávil a raději jsem vyšel ven na slunce, kde jsem si sednul na schody a rozjímal, než jsem si všiml děcek, které na mě pokřikovali z vedlejší zahrady a mávali mi a tak jsem si je aspoň vyfotil.
Když přišli ostatní, tak jsme se vydali do olivového háje, kde Ježíš naposledy dle všeho povečeřel. Jedná se o malou zahradu s olivovníky, u který je naplácnutej další kostel. Každej říká, že na véču přišlo jen 13 lidí, ale kdyby jste viděli ten plácek, tak ono se tam v reálu víc hostů těžko vešlo, kórt jestli znáte onen klasickej výjev, jak všichni hodujou u jednoho velkého stolu 😀
Židovský hřbitov a Páter Noster
Po poslední večeři páně, jsme se vydali na vyhlídku nad židovský hřbitov. Cestu však ucpala dodávka sjíždějící dolů z vyhlídky a tak jsme se s Andreou vydali, přes otevřený hřbitov na vrcholek kopce. Kluci se na to vyprdli a počkali, až dodávku vyprostí a byli tam nakonec rychleji než my, ale náš hřbitovní tým to měl aspoň s dobrodružstvím a nejistotou, zda se na vrchol vůbec dostaneme.
Naštěstí to nějak šlo a nikdo nás ani neserval a opět ani nezastřelil, a tak jsme si po výšlapu zaslouženě užili vyhlídku na hradby Jeruzaléma a celý hřbitov. Vyhlídka opravdu stojí za to a asi každému cestovateli ji doporučuji. Jediným minusem však mohou být místní podnikavci, kteří se vám na vrcholu snaží za peníze vnutit jízdu na oslíkovi, či velbloudovi.
Po pár fotkách a odpočinku jsme se vydali ještě výš na kopec a to do místa s názvem Páter Noster, což je kostelík v jehož zahradě se nachází na zdích vyobrazena modlitba, která je zde přeložena do 180 jazyků. Bohužel ne všichni jsme se dostali až k češtině, jelikož nás s Honzou vyhmátl sekuriťák, kdežto Andy s Tomem se stačili ukrýt na záchodě a tak jsme na ně před bránou museli chvíli čekat než je hlídač taky našel (prý jsem přišli mimo otvírací hodiny což v jednu hodinu odpoledne člověk fakt nechápe).
Zpět do města Jeruzalém
Zpět v Jeruzalému jsme se zastavili nejdříve v lázních, kde Ježíš prý někoho omyl (nejspíš malomocného) a on se celý uzdravil. Dovnitř však šla jen Andrea s Honzou a já s Tomášem jsme zůstali před vchodem, jelikož další pohled na kostel, či jinej znak náboženství už byl pro nás dva neúnosný, nebo aspoň pro mě :). Když se však Andy s Honzou vrátili, tak tvrdili, že to bylo jedno z nejhezčích míst. Tak snad nám nekecali 🙂
Poté jsme se vydali ještě na muslimský hřbitov, který kromě výhledu na křesťanské chrámy neposkytoval, žádný fotografický luxus a tak jsme se vydali, dle ranního doporučení od jednoho týpka, do katakomb pod křížovou cestou (křížová cesta, je cesta kudy Ježíš musel táhnout kříž na své ukřižování), která prý je vlastně jedinou reálnou cestou kudy Ježíš jít mohl, jelikož se od té doby město zvedlo o několik metrů nahoru.
S plným nadšením jsme se vrhli do katakomb, abychom za pár minut vystřízlivěli s tím, že je to asi past na turisty, kde neuvidíte nic jiného, než vlhkej sklep a pár omšelejch sloupů. Dokonce i dle mapky by to místo mělo bejt větší, ale zbytek chodeb byl asi zrovna v rekonstrukci, nebo už nevím.
Odpočinek a kafe
Po neuspokojivém zážitků jsme našli kavárnu a dali jsme si předražené kafe a palačinku a hned poté jsme vyrazili znovu ke zdi nářků, kde jsme si každý něco přáli. Uvědomuji si, že za svůj cynické projevy vůči všem světovým náboženstvím si zasloužím leda „nasrat na ruce a nepustit k vodě“, ale přál jsem si přání pro jiného člověka a tak by nějaká ta entita nad náma mohla být milostiva…
Pak už jsme jen chtěli projít arabskou čtvrtí a někde nakoupit nějaké jídlo na ráno a jít do našeho útulného příbytku. Naštěstí jsme cestou narazili na likér shop a celkem za hubičku (oprava: za pořádnej izraelskej francouzák) jsme nakoupili s Andreou každej víno.Když jsem však se zásobami alkoholu chtěli odejít z citadely, tak jsme zjistili, že východ je zablokovaný policajtama, kteří mají příkaz nikoho nepouštět, a tak jsme zvolili jinou ze sedmi bran, která vedla na market, kde jsme chtěli koupit banány na snídani.
Uzavření starého Jeruzalému
Nákup banánů a průchod druhou bránou se nám sice povedl, ale při tom jsme zjistili, že je půlka místní policie v pohotovosti a hledá se nejakej útočník, který se pokusil někoho zabít (až později jsem od Honzi zjistil, že se jednalo o 15 letého cápka, který přej na někoho vytáhnul nůž).
Nám se ale nic nestalo a dokonce si nás díky mému foťáku pletli s reportérama a tak jsme i s proviantem dorazili v pořádku domů a s chutí jsme si užili večeři skládající se z několika druhů chleba :), humusu, avokádové pasty, falafelu plněných masem a vinných a cibulových závitků plněných něčím, co nedokážu ani popsat…. Samozřejmě jsme k tomu začali popíjet alkohol (kluci do vína nešli a tak si každej pořídil ještě po cestě pár pivek na večeři).
Po večeři, jsme zapařili karetní monopoly a chvíli popíjeli… Sice stařešinové vydrželi tentokrát o chvíli déle, jelikož je hrál v žilách alkohol, ale stejnak tomu moc nedali a před 11 se odebrali do snové říše a já se jal psát tyhle strohé řádky…
Zítra nás snad konečně čeká výlet mimo území Jeruzaléma, páč tady už není moc co vidět a snad zítra poznáme i nějakou tu přírodu, na kterou se po dvou dnech ve městě celkem dost těším…
Jo a žádná postel do našeho útulného pokoje nepřibyla a tak to dneska budu mít zase na koberci na punkáče…
Plán cesty
Pokud by vás zajíma plán naší cesty, tak ten naleznete zde.
Krátké video z naší cesty
