Sri Lanka 09 – Galle

Ráno jsme vstávali opravdu brzy, asi ve 3 ráno. Byla tma a zima a na autobusák jsme se dostali celí rozlámaní. Báli jsme se, že bude všude tma a žádní lidé, ale pár pekáren okolo autobusáku jelo opravdu nonstop pro lidi, co byli asi stejně šílení jako my a potřebovali se někam v tuhle hodinu dostat.

Cesta do Galle

Za čtvrt hodiny autobus přijel, tak jsme hodili krosny do zavazadlového prostoru a šli si vybrat místa. Doufali jsme, že se bude dát v autobuse spát, ale opak byl pravdou. Všechna okénka byla zavřená, ale dveře u řidiče byly stále otevřené, a tak jsme měli po cestě dostatek studeného větru a o okénka se opírat nedalo, jelikož místní cesty a styly řízení by vám spíš vytvořil modřiny na čele než blahodárný spánek. Takže nezbývalo, než zkusit zavřít oči, o nic se neopírat a doufat, že upadneme do kómatu.

To se nám nakonec podařilo. Někdy v půl šesté jsme se probudili, a tak jsem se kouknul na navigaci, kolik nám do Galle ještě zbejvá. Se zděšením jsem zjistil, že ač je to přímý spoj z Hatton do Galle, tak nejede na jih, jak jsme předpokládali, ale jede do Collomba (hlavní město), které jaksi leží na západním pobřeží. Což mě pěkně nakrklo, jelikož Collombu jsme se právě chtěli vyhnout. Všechny ostatní autobusy do Galle, co nám nabízeli byly s přestupem v Collombu, takže tímto ten přiměj autobus ve 3 ráno rázem ztratil smysl a mohli jsme vlastně jet klidně čímkoliv až ráno a aspoň se vyspat. Njn, příště se musíme víc ptát (ideálně více zdrojů).

Z Collomba to bylo asi ještě tři hodiny do Galle, což už jsme nevěděli, jak na těch malejch sedačkách sedět a já z toho začínal bejt pěkně nerudnej. Takže jsem poprvé uvítal zdejší oblíbenou pauzu řidičů na dlabanec, jelikož jsme si alespoň protáhli nohy.

Galle

Do Galle jsem dojeli před polednem a snažili jsme se najít ubytování. Trochu mě v tom zmanipuloval průvodce, jenž mi vytvořil v hlavě představu, že ubytování se dají sehnat hlavně v části města s názvem „Fort„, což je historické centrum a také pevnost z koloniálního období. Tuk-tukářům jsme se pokoušeli vyhnout, ale občas jsou stejně neodbytní jako komáři, a tak jsme s nima začali vyjednávat o ubytování. Bohužel nás informovali o tom, že Galle je nejdrazssi město na Sri Lance a je plné čínských turistů, takže ubytování budeme jen těžko shánět, ale jelikož už jsme byli v pevnosti, tak jsme to tak jako tak chtěli zkusit. Nakonec nám pomohl jeden tuk tukar, který když zjistil, že jsme z Cech, tak nás zadarmo povozil po pevnosti ve snaze najít nám ubytování. To se mu nakonec povedlo a za 2000 jsme získali pokoj. Zrovna odvaření jsme z něj nakonec nebyli. Bylo to hodně nedbale uklizené (pokud se tam vůbec někdy uklízelo), dusno k zbláznění a koupelna určitě pamatovala nejednu koloniální nadvládu. No shodli jsme se na tom, že se sem vrátíme co nejpozději to půjde a snad se uchodíme natolik, že nám pak bude jedno, kde spíme, a tak jsme si hodili sprchu, dali jsme si v kavárna každý kafe na probuzeni a vyrazili jsme obhlédnout pevnost.

Pevnost v Galle je opravdu jedna velká past na turisty, je tu strašně moc hotelů, které jsou drahé a restaurace a kavárny, které se jim snaží v ceně dorovnat a to samé se dá říct o krámech se suvenýry. Hradby s výhledem na moře a skaliska v něm jsou pěkné a jde se po nich udělat krátká procházka, při které však narazíte na mistňáky, kteří mají na šňůrce opice, v košíku kobru a na krku krajtu a neustále vás nutí, aby jste si udělali fotku, či si podrželi zvíře, aby z vás mohli dostat peníze. No podlehli jsme jen jedny opici, která využila chvíle překvapení a rovnou si na nás vyskočila, všem ostatním se nám pak již dařilo obloukem vyhnout (přišlo mi však, že minimálně ty kobry měly vylámané zuby, jelikož jsem viděl jak jednoho, uspávače hadů kousla do ruky, když otvíral košíček, aby se předvedl)

Širší centrum

Po pevnosti jsme zamířili na jídlo mimo pevnost, jelikož jsme si mysleli, že to bude lacinější, což také bylo. Ve městě jsme si ještě prošli trhy, ale jak už jsem některé z vás informoval, tak trhy tu nejsou jako například ve Vietnamu určené turistům, ale spíš lokálním potřebám, takže zde najdete smetáky, pláštěnky, rybí trh atd, takže se suvenýry obecně to tu vidím dost bledě.

Když jsme se již vraceli, tak nás odchytl jeden pán, co říkal, že je pošťák a že pokud hledáme právě suvenýry, tak zná velkej obchoďák a že je to tam levné. Jelikož jsme neměli žádný konkrétní plán, tak jsme šli s ním. Po několika přestávkách na déšť (protože se mezitím mohutně rozpršelo) jsme k obchoďáku dorazili a šli dovnitř. Suvenýrů tam bylo sice habaděj, ale ceny přemrštěné, a tak jsme si to ze zdvořilosti prohlídli a vyšli ven. Venku jsme narazili na pošťáka, který zřejmě čekal, že dostane od majitele obchodu provizi, za to že nás přivedl a že si něco koupíme, což ho muselo určitě nakrknout, že za nás nic nedostane 🙂

Pak už jsme to opravdu stočili přes pekárnu, kde jsme koupili dva krajíce chleba na ráno k snídani, do našeho ubytování na rychlou sprchu. (Po příchodu tam bylo snad ještě větší vedro než napoprvé). Po sprše jsme se vydali ještě jednou do města koupili jsme si něco k pití a rozšoupli jsme se s pytlíčkem kešu a šli jsme si sednout na hradby. Pak ale už nezbylo nic jiného, než se sebrat a jít přetrpět noc do našeho koloniálního pokojíku.